Tahle stockholmská čtyřka neumí dělat dlouhé nahrávky. Díky bohu. Pět písniček, ani ne osm minut, ale každá vteřina stojí za to. Budete to milovat. GOD MOTHER opět dokazují, že na grindcorové scéně jsou unikátním zjevením. „Sinneseld“ je další zářez, ve kterém se snoubí nekompromisní hudba s téměř hitovou prací kytaristy Max Lindströma. Ten už v rámci první skladby dokazuje, že se nebojí v rámci žánru opustit riffující buldozeriádu a i na grindcorovém kolbišti umí vystřihnout a užít si heroické rockové sólíčko.
GOD MOTHER se prostě nenechávají spoutávat, a to je na nich neuvěřitelně sexy. Druhou skladbu „Big Things Coming“ zpěvák Sebastian Campbell začíná štěkavým vokálem a vrací vás tím do devadesátek ve zlaté éře crossoveru. A asi nejednoho naštvu tím přirovnáním, ale GOD MOTHER tu občas znějí jako přísnější o generaci mladší brácha jejich krajanů z CLAWFINGER. A když se zrovna neriffuje, tak Max opět vyvenčí svoji sólovou špacírku. Prostě není druhá taková kapela, která by hrála tak extrémně, svým způsobem hitově, a přitom nerespektovala vůbec žádné hranice. Třetí „Breacher“ je trochu tradičnější, rychlejší a o poznání riffovější kolovrátek, byť i ten GOD MOTHER pocukrují sborovou halekací pasáží, aby to nezůstalo tak suché. Následující „Human+“ je grindcorový vyhlazovací drtikol.
Vedle Maxovo kytary je tu ještě jeden aspekt. Baskytara Daniela Noringa. Právě on drží tělo kapely ve chvílích, kdy si kytara odlétne zasólovat. Líbí se mi, že právě ty pasáže, kde se to děje, nejsou přikrmeny další kytarovou linkou, která by jen zhutňovala výsledný sound, a přesto jsou hutné s funkční. Kredity má samozřejmě i Michael za bicí soupravou, který přesně ví, kdy šlápnout na pedál. V „Human+“ dává skladbě téměř death metalové dusavé spodky, díky nimž celek vyznívá neuvěřitelně přísně. A to je teprve studiová tvorba. Živé koncerty tohoto kvarteta dokáží zážitek katapultovat do úplně jiné dimenze.